Malá sportovní hala
studie rekonstrukce 2022
Praha Holešovicese studiem Vrtiška & Žák
Spolu se studiem Vrtiška a Žák se věnujeme rekonstrukci Malé sportovní haly v Praze na Výstavišti.
Malá sportovní hala má nezaměnitelný charakter. Dynamickou figuru, která jednoznačně souvisí s pohybem na ledové ploše. Křivce zastřešení s výrazným kšiltem směrem k velké hokejové hale odpovídají oblé hmoty schodišť a prodejny lístků. Kontrapunkt tvoří výrazná trojice vertikálních výdechů vzduchotechniky. Podstatný je i dialog technologických, mašinistických výdechů a trojice vzrostlých stromů v zapuštěném atriu. Ze severní strany je objem haly podtržen výrazným modrým okapem. Zbouráním úzkého schodiště a prodejny lístků vztah vzdouvající se země a klenoucího se kšiltu nezanikne, pouze jej odlehčujeme. Dialog se odehrává v pozadí při pohledu do zeleného atria.
Na oblé tvarosloví navazují dvě dřevěné vestavby ve vstupním podlaží. Hlavní schodiště prosvětlují nová kruhová okna. Motiv kruhu nás provází celou stavbou od samotné křivky haly až po detaily. Náš návrh rozvíjí původní kombinaci dlažby a dřeva doplněnou výraznou barevností detailů. Kšilt znovu oplášťujeme dřevěnými lamelami. Dřevěný obklad nad obslužným traktem přechází do vestaveb baru a zázemí. Oproti původnímu řešení necháváme dřevo venku i vevnitř přírodní, což dům odlehčuje a aktualizuje. Červená barva původně použitá v detailech se nyní rozlévá všude, kde hala dýchá životem.
Byť architekti pracovali s omezeným rozpočtem a v podmínkách 80. let, podařilo se jim koncept dotáhnout do výrazných atypických detailů v podobě schodišťového zábradlí a dalších prvků z tlustých ocelových trubek. Vše hodnotné znovu používáme a přidáváme mobiliář ve stejném duchu. Halu doplňujeme o svébytnou vrstvu geometrického osvětlení.
Navrhujeme rekonstrukci Malé sportovní haly jako přeměňování, přetváření, transformaci s ohledem na kontinuitu funkčnosti – tedy s důrazem na to, že zde staré a nové, minulé a současné nestojí proti sobě (v jakémkoli smyslu), ale že jsou součástí jednoho procesu. Nové čerpá ze starého a staré je viděno prizmatem nového. Současnost je dílem minulosti, ale právě tak i obráceně. To, o co tu jde, není ani jen minulost, ani jen přítomnost, ale šířeji uchopený pojem života jakožto dění. Ne jako to, co je tu zde a nyní, ale to, co se dělo, děje a má dít i nadále. (Cyril Říha. Krátká úvaha o typologii rekonstrukcí. In: Nefoťte mě před knihovnou. Praha: UMPRUM, 2012 )
Malá sportovní hala má nezaměnitelný charakter. Dynamickou figuru, která jednoznačně souvisí s pohybem na ledové ploše. Křivce zastřešení s výrazným kšiltem směrem k velké hokejové hale odpovídají oblé hmoty schodišť a prodejny lístků. Kontrapunkt tvoří výrazná trojice vertikálních výdechů vzduchotechniky. Podstatný je i dialog technologických, mašinistických výdechů a trojice vzrostlých stromů v zapuštěném atriu. Ze severní strany je objem haly podtržen výrazným modrým okapem. Zbouráním úzkého schodiště a prodejny lístků vztah vzdouvající se země a klenoucího se kšiltu nezanikne, pouze jej odlehčujeme. Dialog se odehrává v pozadí při pohledu do zeleného atria.
Na oblé tvarosloví navazují dvě dřevěné vestavby ve vstupním podlaží. Hlavní schodiště prosvětlují nová kruhová okna. Motiv kruhu nás provází celou stavbou od samotné křivky haly až po detaily. Náš návrh rozvíjí původní kombinaci dlažby a dřeva doplněnou výraznou barevností detailů. Kšilt znovu oplášťujeme dřevěnými lamelami. Dřevěný obklad nad obslužným traktem přechází do vestaveb baru a zázemí. Oproti původnímu řešení necháváme dřevo venku i vevnitř přírodní, což dům odlehčuje a aktualizuje. Červená barva původně použitá v detailech se nyní rozlévá všude, kde hala dýchá životem.
Byť architekti pracovali s omezeným rozpočtem a v podmínkách 80. let, podařilo se jim koncept dotáhnout do výrazných atypických detailů v podobě schodišťového zábradlí a dalších prvků z tlustých ocelových trubek. Vše hodnotné znovu používáme a přidáváme mobiliář ve stejném duchu. Halu doplňujeme o svébytnou vrstvu geometrického osvětlení.
Navrhujeme rekonstrukci Malé sportovní haly jako přeměňování, přetváření, transformaci s ohledem na kontinuitu funkčnosti – tedy s důrazem na to, že zde staré a nové, minulé a současné nestojí proti sobě (v jakémkoli smyslu), ale že jsou součástí jednoho procesu. Nové čerpá ze starého a staré je viděno prizmatem nového. Současnost je dílem minulosti, ale právě tak i obráceně. To, o co tu jde, není ani jen minulost, ani jen přítomnost, ale šířeji uchopený pojem života jakožto dění. Ne jako to, co je tu zde a nyní, ale to, co se dělo, děje a má dít i nadále. (Cyril Říha. Krátká úvaha o typologii rekonstrukcí. In: Nefoťte mě před knihovnou. Praha: UMPRUM, 2012 )
